Separační vrstva

Separační vrstvy umístěné přímo pod střešní krytinou mohou plnit různé funkce. Proto by se už ve fázi projektu mělo zvážit, zda a jaká separační vrstva bude použita.

Separační vrstvy mohou:

chránit během výstavby dřevěné bednění nebo desky na bázi dřeva před vlhkem,
zlepšovat zvukovou izolaci,
vyrovnávat drobné nerovnosti podkladu,
poskytovat ochranu kovové krytině proti vytlačeným hřebíkům z bednění,
zlepšit kluznost při dilataci,
chránit spodní stranu kovové krytiny před škodlivými alkalickými vlivy a možným negativním působením impregnačních prostředků na dřevo,
podporovat střešní krytinu a podstřeší v jejich funkci ochrany před deštěm.

Separační vrstvy nesmějí absorbovat ani zadržovat vodu, nesmějí propouštět přívalový déšť a musí odolávat teplotám přímo pod kovovou krytinou. Vhodný produkt je třeba po konzultaci s výrobcem vybrat v závislosti na funkci, kterou by měla separační vrstva plnit.

Pokud má separační vrstva sloužit například jako dodatečná zvuková izolace, společnost PREFA doporučuje použití tlustších, těžkých bitumenových separačních vrstev.

Upozornění

Společnost PREFA doporučuje použití vhodných separačních vrstev pod střešní krytiny PREFA. Použití strukturních separačních vrstev v kombinaci s produkty PREFA pro střechy se nedoporučuje.

Pro doplnění k výše uvedeným rámcovým podmínkám stanovuje PREFA jako výrobce krytiny v souvislosti s umístěním separačních vrstev tyto zásady:

Od zatížení sněhem 3,25 kN/m² nebo v územních kategoriích 0, I nebo II je nutná pokládka se separační vrstvou.
U střešních sklonů do 25° je pro střešní panely R.16, falcované šindele DS.19 a střešní panely FX.12 nezbytná separační vrstva.
U střešních konstrukcí s nevytápěným (provětrávaným) podkrovím je nutné vytvořit v souladu s požadavky národních předpisů (normy pro podstřeší) podstřeší, minimálně však instalovat separační vrstvu.

Územní kategorie 0 - moře nebo pobřežní oblasti otevřené k moři.

Územní kategorie I - jezera a území s nízkou vegetací a bez překážek.

Územní kategorie II - oblasti s nízkou vegetací jako je např. tráva a s jednotlivými překážkami (stromy, budovy) vzdálenými od sebe nejméně 20násobek výšky překážek.

Územní kategorie III - oblasti rovnoměrně pokryté vegetací, pozemními stavbami nebo izolovanými překážkami, jejichž vzdálenost je maximálně 20násobek výšky překážek (jako jsou vesnice, předměstská zástavba, souvislý les).

Územní kategorie IV - oblasti, ve kterých je nejméně 15 % povrchu zastavěno budovami s průměrnou výškou větší než 15 metrů.

Územní kategorie dle EN 1991-1-4