Novohamerská šedá nezatížená minulostí

David Zámečník, jeden ze dvou zakladatelů ateliéru NEW HOW architekti, který působí převážně v Praze, se rozhodl v roce 2018 pro čistý stůl a nechal strhnout starý dům na problematickém místě. Tak začíná velmi osobní příběh jeho rekreačního domu v Nových Hamrech v Krušných horách, v oblasti, která je součástí světového dědictví UNESCO. Je to příběh o uskutečněných dětských snech a o „novohamerské šedé“.

Inspirace

Inspiraci pro barvu fasády svého domu našel Zámečník v přírodě. „V Nových Hamrech člověk naráží na tmavě šedou barvu ve všech podobách,“ vypráví. „Novohamerská šedá“ chtělo by se říci. Je ve stínech stromů, v žule a čediči skalních výběžků Krušných hor, dokonce v tmavě zeleném jehličí a na kmenech smrků, tvořících typický krušnohorský les. Už od začátku měla být fasáda i střecha rekreačního objektu pokryta hliníkem podobně tmavé barvy, konkrétně plechem PREFALZ v antracitovém barevném provedení P.10. Povrch plechu je díky úpravě stucco výrazný a drsný a připomíná černě naolejované dřevo a pomalu přirůstající smrkovou kůru. Ale není to jen barva a povrch, co dělá dům pozoruhodným.

Zadní pohled na novostavbu horské chaty opláštěnou svitkovým plechem PREFALZ v barvě P.10 antracitové

Novostavba z morálních důvodů

Dům stojící pár metrů od okraje lesa se natahuje ke špičkám smrků. Na rozdíl od několika bíle omítnutých staveb v sousedství nepůsobí mezi stromy vůbec nápadně. Vypadá spíš, jako by ho les pohlcoval, protože smrky sahají téměř až k němu. Sousedy muselo velmi udivit, když v roce 2018 David Zámečník začal s demolicí stávajícího domu a stavbou nového. V okolí se sice nově pokrývaly nebo opravovaly střechy, ale jenom výjimečně byl starý dům nahrazen novým. Architekt Zámečník, jehož žena pozemek s původním domem zdědila, se raději dívá dopředu, než aby se zabýval minulostí tohoto místa. Místní historie je pro něho „příliš silná, velmi složitá a sotva pochopitelná“. Dům a pozemek patřily až do roku 1950 rodině německy mluvící menšiny v Krušných horách, která byla tehdy vysídlena. Příbuzní Zámečníkovy ženy obě nemovitosti po roce 1950 koupili, byli ale v tehdejší komunisticky formované Československé socialistické republice pouze trpěni, protože do rodiny patřil pilot Royal Air Force. Dnes sem přijíždějí vnuci a pravnuci těchto generací.

Zámečník chtěl dát prostřednictvím novostavby místu novou budoucnost v tom nejlepším slova smyslu a za myšlenkou nového začátku si stojí. „Dlouho jsem si nebyl jistý,“ říká „co to bude z morálního hlediska znamenat, když budu stavět a bydlet na tomto místě.“ Proto se rozhodl pro čistý stůl, pro řešení nezatížené minulostí. Realizoval tak novou verzi horské chaty, která v inspirativní prostorové struktuře zhmotnila některé jeho sny z dětství a kterou bylo možné jednoduše postavit z poctivých materiálů. „Někdy je potřeba vytvářet design spíš rukama než hlavou,“ podotýká Zámečník.

Denní světlo dodává střešní krytině v antracitové barvě zajímavý nádech

Vnější podoba je dána vnitřní funkcí

Formálně je místní novinka částečně aerodynamická a částečně hranatá stavba. Klasické prvky střecha a stěny se vzdávají jednoznačně jasné podoby a vzájemně do sebe přecházejí. David Zámečník a ateliér NEW HOW odvodili vnější podobu domu z mnoha funkčně přesně definovaných vnitřních prostor domu a ze sezónně se měnících místních povětrnostních podmínek. Velké množství sněhu v zimě přímo vyžaduje strmý sklon střechy. Zevnitř objektu vychází i myšlenka „pozorovatelny“ a určuje tak jeho výšku. Místo domu to měla být původně spíš věž, ale taková, která současně funguje jako shelter, tedy útulna. Obvyklá podlaží byla nahrazena třemi funkčními úrovněmi, z nichž každá má svůj charakter.

Téměř deset metrů vysoký je štít, za kterým je nejvyšší úroveň domu. Výhledově by měla v podobě ateliéru a knihovny sloužit jako refugium. Zámečník je tímto prostorem, kde „může dovolit myšlenkám létat“, přímo nadšen. Čtvercové okno se stranami 2,5 m působivě rámuje pohled do korun stromů, na nebe a krajinu.

Na nižší úrovni, přímo pod nejvyšší částí domu, je kromě míst na spaní a koupelny ještě otevřený galerijní prostor. Jeho podlahu částečně tvoří napnutá síť, která je vizuálním a akustickým spojením s nejnižší úrovní objektu a funguje jako specifická houpací síť. Je to místo pro fantazii a jeden z těch zmiňovaných prostorů, které zevnitř formovaly vnější podobu domu. „Sedět v síti a nemít pod nohama pevnou zem,“ také to má podle architekta Davida Zámečníka, podobně jako pohled na nebe, něco do činění se snem o létání. V dohledné době by měl být dům obýván celoročně. Svou verzi „létání“ respektive „života bez města“ by chtěl David Zámečník pokud možno sdílet s rodinou a přáteli. Proto je v domě už teď místo na spaní pro deset osob.

V budoucnu by měl být realizován také energetický koncept. Přípojky pro fotovoltaické panely na střeše a vertikální větrnou elektrárnu pro energeticky soběstačný život jsou již připraveny.

Pohled z lesa na atypickou horskou chatu v Nových Hamrech

Horské chaty, prototypy a stolní tenis

Pro českou architektonickou kancelář NEW HOW není dům v Nových Hamrech první zkušeností v horách

– touto tématikou se zabývá už více než 10 let. V roce 2011předložili architekti v konceptu horské chaty poblíž Sněžky zajímavé návrhy podoby a povrchu budovy, která musí odolávat extrémním podmínkám. Tehdy se začínalo experimentovat s fasádními překližkovými deskami a kovovými fasádami. V roce 2014 vyhráli mezinárodní soutěž na horskou chatu ve slovenských Vysokých Tatrách.

Rekreační objekt v Nových Hamrech lze považovat za malý prototyp těchto projektů horských chat. Podle architekta by bylo tak krátce po dokončení stavby předčasné dělat závěry, využitelné pro další návrhy. „Ale po první zimě v domě se dají zkušenosti z Nových Hamrů zúročit i u dalších projektů ateliéru NEW HOW,“ říká s jistotou. To konstatuje 45letý architekt s takovým klidem a nadhledem, jako by věděl, že dům a místo potřebují jenom víc času, aby se efekt jejich vzájemného působení mohl plně rozvinout.

I metodu práce architektů ateliéru NEW HOW je možné popsat jako projektování s nadhledem. „Projektovat je jako hrát stolní tenis,“ vysvětluje Zámečník sportovně. „Je to vždycky ping pong. A je mnohem napínavější a lepší, když i stavebník ví, jak se to hraje.“ Už názvem své architektonické kanceláře – NEW HOW – v této hře jistě získává body.

Výhled z okna chaty do okolní krajiny