Mezi uměním a pragmatismem

V rámci mezinárodní soutěže získala lipská architektonická kancelář Atelier ST zakázku na stavbu Domu umění v dolnosaském Göttingenu. Architekti využili své zkušenosti s realizacemi uměleckých a kulturních staveb a vytvořili pod bronzovou střechou PREFA důstojné místo pro výstavy současných uměleckých děl na papíře, fotografii a moderní média. „Žádná elitářská stavba, prostý dům, v němž je možné skvěle zprostředkovávat umění,“ vysvětluje architektka Schellenbergová-Thautová ideu, které se její kancelář v projektu držela.

Architekti z lipské kanceláře Atelier ST, kteří realizovali projekt uměleckého domu v Göttingenu.

Výborně naplánováno

Domem umění vyplnil Atelier ST stavební proluku v blízkosti kostela Sv. Mikuláše v jádru starého města. Měly být přitom maximálně využity možnosti pozemku, který dal k dispozici vydavatel Gerhard Steidl. Architekti vytvořili na úzkém prostoru budovu s přesahujícími horními poschodími, jejíž masivnost zjemňuje fasáda s béžovou česanou omítkou. Umírněnou architektonickou řečí se záměrně vzdali výrazného vzhledu stavby, protože centrem pozornosti mají být výstavy v ní.

Portrét klempíře Kunsthausu v Göttingenu.

Zásadní rozhodnutí

Volba střešní krytiny PREFALZ přispívá rozhodujícím způsobem k tomu, že stavba ve středověké morfologii města působí moderně, klidně a monoliticky. „Velmi brzy jsme zjistili, že pro celý dům bude určující střecha. Toto přesvědčení vzešlo z pozorování okolí, z města,“ zdůrazňuje Silvia Schellenbergová-Thautová. Tým realizoval sedlovou střechu s nosnými dřevěnými vaznicemi a štítovými stěnami ze železobetonu, čímž nechal vzniknout velkorysému podkroví, které spolu s třemi dalšími poschodími poskytuje dostatek prostoru pro workshopy, výstavy i kanceláře.

Boční pohled na bronzovou střechu z PREFALZu.

S nevídanou odborností

V Jensu-Norbertovi Schmidtovi, podnikateli z oboru stavby střech, našli architekti kongeniálního partnera, který svými zkušenostmi a pracovním zápalem významně přispěl už ve fázi plánování. Jeho týmu a jemu samotnému se šikovným rozdělením šárů, u této střechy mimořádně dlouhých, podařilo zvládnout problém nevyhnutelné materiálové dilatace. Pro co nejklidnější působení střechy ve vztahu k okolní střešní krajině si architekti přáli maximálně omezit vývody technologicky špičkové klimatizace, která u muzeálních prostor obvykle prochází několika podlažími. Také tuto překážku střechaři za intenzivní spolupráce s architekty a ostatními zúčastněnými řemeslníky perfektně zdolali. 

 

Materiál: