Architektura s hliníkem: vize Carla Pierantozziho z Bologni

Carlo Pierantozzi přijal výzvu modernizace architektonicky jednoduché betonové budovy v parku v Bologni. Pro tento účel vytvořil renomovaný italský architekt novou konstrukci s hladkými hliníkovými šablonami od PREFA. Podařilo se mu vytvořit vazbu k místu z hlediska formy i věcnosti, což oceňují obyvatelé obce Comune di San Lazzaro di Savena.

„Více než dvacet let sleduji cíl dát budovám duši,“ říká Carlo Pierantozzi nadšeně. Napovídá tomu i název jeho kanceláře: „zoo“ odkazuje na latinské „animas“ (duše), což zní jako „zvířata“.
„Forma“ doslova znamená proces tvarování, který je ústředním bodem jejich práce.
Zooform architektura + design, poháněný tímto sebeobrazem, utváří obchody známých luxusních módních značek, jako jsou Furla, Marc Jacobs a Just Cavalli. V jejich portfoliu se ale najdou i autobazary Ferrari a Maserati. Carlovy stavební zakázky se pohybují mezi velkými mezinárodními projekty, které ho někdy zavedly třeba do Brazílie nebo Vietnamu, a menšími projekty pro jeho rodné město Bologna.

Architekt bere v úvahu různé perspektivy a úrovně. Během let si vyvinul a vytříbil odpovídající vnímání pro situace, ve kterých se člověk jako architekt nachází: „Nejsem jen designér, ale tvořím a provázím architekturu ve všech jejích fázích vývoje,“ říká architekt.

Když se Carlo ujal náročného úkolu rozšířit Rodriguezovo gymnázium v ​​Parco della Schießa, věděl až příliš dobře, o co jde: o hrubou, brutalistní betonovou budovu z konce 60. let. Objekt byl postaven na počest šlechtičny Laury Rodriguez bez jakýchkoli estetických kvalit. S touto výchozí situací je snadné dostat se k jádru toho, jak funguje architektura zooform + design. „Nikdy bychom neuvažovali o budovách pouze z hlediska jejich funkce a jednoduše bychom nepostavili obdélníkový betonový blok uprostřed parku, jako tomu bylo v tomto případě. Ale protože jsme s danou situací museli pracovat, položili jsme si otázku:
Jak můžeme vytvořit architekturu, která pokračuje v tom, co už máme? Jak můžeme vytvořit spojení mezi touto novou architekturou a parkem?“ Carlo říká, že začlenění okolí do návrhu je pro něj nakonec to nejdůležitější.

Projektant viděl řešení ve funkční a zároveň esteticky příjemné přístavbě. Zvenčí je vnímána jako samostatná část: podlouhlá stavba před tělocvičnou se zcela novým designovým jazykem.
S interiérem tělocvičny je na funkční úrovni propojen přes posilovnu, víceúčelovou místnost, sklad a koupelnu. Při troše fantazie svým tvarem připomíná rybu: s pravoúhlým okenním otvorem směřuje hlava nahoru, zbytek těla se drží celou plochou k zemi. Tento obraz je navíc podpořen vzhledem rybí kůže, kterou zpracovatel Fabrizio Cassanelli vytvořil malou fasádní šablonou 20 × 20 v antracitové barvě. Carlo oceňuje na použitých hliníkových šablonách to, že kombinují udržitelnost a estetiku. Stavba díky nim odkazuje na řeku, která parkem protéká.

AH: „Pojem ‚udržitelnost‘ se v architektuře někdy používá volně, naprosto nesprávným způsobem.
Co si o tom myslíte?"

CP: „Obzvláště nás trápí, když udržitelnost není ‚skutečná‘. Mnoho lidí tvrdí, že staví „udržitelně“ a zacházejí s tím jako s módou, jen si vzpomeňte na greenwashing. V celé věci se zapomíná na etický komponent. Při výběru materiálů pro posilovnu Rodriguez jsme skutečně učinili etická rozhodnutí:
Jaké materiály používáme? Od koho je získám? Jak budou vypadat v budoucnu? Lze je po skončení životnosti kompletně demontovat a znovu použít? Velmi mě zajímá revitalizace zchátralých budov.
A PREFA se díky své dobré recyklovatelnosti ukazuje jako vynikající stavební materiál. Když se domy staví tak, že se musí za dvacet třicet let znovu zbourat, nutí mě to přemýšlet.“

Může mít architektura duši? A existuje vůbec bez svých diváků? Tváří v tvář podobným otázkám Carlo varuje: „S naší architekturou vystavujeme ty, kteří se na ni dívají, jedinečnému umění.
Měli bychom je proto používat velmi opatrně.“ Dále říká, že stavby se uměním nestávají pouhou existencí, ale intenzivním pozorováním a zkušenostmi z bezprostřední blízkosti.

To platí i pro rozšířenou tělocvičnu, která se v parku nachází hned vedle tenisového kurtu, basketbalového hřiště, pravěkého muzea, skanzenu a mateřské školy. Když před ní stojíte, nově vzniklé a předchozí pokusy o začlenění haly do panoramata Boloně se vzájemně doplňují.

Graffiti umění na betonové fasádě pochází od boloňského umělce Fabiekeho, se kterým město San Lazzaro často spolupracuje. Když se blíže podíváte na jeho fasádní umění, můžete vidět i souvislost s blízkou řekou: v levém dolním rohu proplouvá ryba kolem dvou modrozelených růží.