Vejce v kampusu KEDO

Použitý materiál: PREFALZ v barvě P.10 prefa bílé

Povídání o tom, proč bude v kampusu ekonomické fakulty pro duální vzdělávání KEDO v Kecskemétu v budoucnosti pulzovat světově ojedinělá burza a co to má společného s ocelovým vajíčkem a jeho „skořápkou“ z plechu PREFALZ.

Rakouští redaktoři PREFARENzen navštívili kampus KEDO ekonomické fakulty Univerzity Jánose Neumanna v Kecskemétu, na místě fotografovali klempířské práce a setkali se s projektovou manažerkou, s architekty a klempířem. Brzy bylo jasné, že architektům jde o kvalitní architekturu, udržitelnost a atmosféru a nikoliv jen o pouhou formu. I když tvar vejce je v architektuře už sám o sobě vysoce atraktivní.

První stavební úsek, hlavní budova nového kampusu ekonomické fakulty o ploše 12000 m2, je hotový. V dalších třech až čtyřech letech bude následovat dalších pět stavebních částí. Po dohotovení se bude celkový komplex rozkládat na ploše cca 40.500 m2. Pro maďarské město Kecskemét to není žádná maličkost. Ale také žádný problém, protože Kecskemét na poli architektury už po staletí znovu a znovu nově objevuje sám sebe. Postmoderní budovy z 80. let minulého století se začleňují do struktury města se stejnou samozřejmostí jako stavby z 50. let téhož století a zatímco jednu ulici zdobí vily z gründnerské doby, jinou lemují socialistické megastavby. Trochu mimo město vyrůstají tovární budovy globálně působících firem s plochými střechami.

Někde mezitím, jako loď v lese, stojí v sousedství rozlehlé příměstské rekreační oblasti první stavba kampusu KEDO. Svou nápadnou bílou lamelovou fasádou připomínající statistický čárový graf se ani nesnaží podřídit se okolí. Navíc je v ní artefakt zhotovený řemeslně a na míru – dalo by se říci haute couture klempířství: ve foyer funkčně promyšlené univerzitní budovy architektů Bánátiho a Hartviga visí vejce z oceli a hliníku.

Takzvané burzovní vejce vzniklo stejně jako šest budov kampusu v kooperaci se společností LIMA Design Ltd. Ve vyzvané soutěži v roce 2014 dostali LIMA a architekti Bánáti a Hartvig společně zakázku na návrh celého areálu. Vedle budovy pro výuku, knihovny, výstavního, konferenčního a společenského centra, studentských bytů, správní a kancelářské budovy, několika kaváren, školy vaření, fitcentra a urbanisticky motivovaných veřejných prostor je jako dominanta kampusu projektována věž.

V celé Evropě teď vznikají projekty podobné typologie, které realizují tradiční myšlenku pulsujícího univerzitního areálu a úzce ho spojují s lokálními strukturami. Kavárny v kampusu v Kecskemétu tak mají být přístupné pro obyvatele města a plánuje se, že studijní program bude na základě vzájemného dialogu sladěn s potřebami místních firem.

Anna Tarnóyová zastupuje investora. Jako projektová manažerka celý projekt kampusu KEDO ­ Kecskemét Dual Education - řídila a provázela. Usmívá se a říká, že je to „její dítě“. Paní Tarnóyová zná každý kout nové budovy. Má sice své oblíbené místo ­ atrium s velkou vertikální zelenou zahradou před svou kanceláří – ale vypráví nadšeně také o všech ostatních prostorách budovy. Stále znova zdůrazňuje, že „už při renderinzích a vizualizacích ve fázi návrhu bylo všechno přesně vypracováno. Prostory byly dokončeny stoprocentně tak, jak bylo stanoveno.“ Všude v kampusu má být cítit otevřenost a kosmopolitní životní styl, samozřejmostí má být používání soudobých technologií. Tomuto přístupu odpovídá i skutečnost, že s celkovou koncepcí kampusu v 3D formátu se mohl každý seznámit prostřednictvím mobilní aplikace už před začátkem výstavby. „Vždyť hotové budovy kampusu mají sloužit všem a mají být hnacím motorem regionu.“

V kampusu by se měly co možná nejdřív setkat výsledky univerzitního výzkumu s požadavky průmyslu. Na seminářích a přednáškách by měly být definovány problémy místních firem a náměty na jejich řešení by se měly realizovat v praxi. K tomu patří i simulace, v nichž mohou vznikat reálné dynamiky.

V budoucnu se bude v Kecskemétu simulovat dění na burze. "Bude to na velice zvláštním místě,“ popisuje Anna Tarnóyová burzovní vejce. Nachází se ve foyer, přímo naproti hlavnímu vchodu výukové budovy a je spíše objektem v prostoru než klasickou seminární místností. Ve vejčité, v prostoru volně zavěšené ocelové konstrukci vyztužené několika horizontálními ocelovými prstenci je místnost kulatého půdorysu o velikosti asi 50 m2. Připomíná prostory na frankfurtské nebo newyorské burze a symbolizuje zárodečnou buňku, to nejdůležitější ve finančním světě. Dění na burze je dynamické a informace jsou permanentně aktualizovány. „Tato atmosféra je studentům zprostředkována prostorem, formou i materiálem, “ říká o něco později Lajos Hartvig při interview v Budapešti.

Kancelář architektů se nachází v 1. patře obytného domu ve skutečně zajímavé lokalitě Budapešti. Ještě před několika lety spíše ospalé a zchátralé staré továrny a činžáky XI. budapešťského okresu se teď přestavují a rozšiřují. Na ně se nabalují hospůdky, malé obchody a galerie. Zkrátka docela normální příběh urbánní gentrifikace. A uprostřed toho je kancelář architektů Lajose Hartviga a Bély Bánátiho. Zdejší atmosféra je spíše uvolněná. Přímo na dohled ode dveří se pracuje na modelu. Potichu hraje rádio. Mnozí z 50 zaměstnanců – výhradně architektů – mají sluchátka. Na polici je celé spektrum klasických knih o architektuře a architektonických magazínů – od Rema Koolhaase přes Yes is More od Bjarke Inglese a knihy o Farkasi Molnárovi až k nejnovějším vydáním německého stavebního časopisu db a mezinárodního architektonického magazínu Detail. V podstatě tu panuje stejně uvolněné klima jako dole v ulicích čtvrti. V „těžké pohodě“ je i kancelářský pes.

Na seznam úkolů si Lajos Hartvig a Béla Bánáti zapsali před pár měsíci 150 bodů týkajících se WELL principu. WELL je podle Hartviga přístup, který by chtěl v budoucnu silněji uplatňovat ve své kanceláři a ve svých projektech. Patří k tomu i prosazování udržitelnosti v ekonomické, ekologické, sociální a psychologické rovině. Důležité je přitom skutečně jednat. „Architektura musí s planetou zacházet opatrně, protože planetu máme jenom jednu. “ Proto se kancelář odnedávna zabývá strategiemi recyklace, renovacemi budov a metodami znovuzískání surovin z městského odpadu. K výměně poznatků Hartvig a Banáti k sobě do kanceláře pravidelně zvou jiné architekty a architektky, kteří mají v této oblasti zkušenosti. Byli tu např. kolegové z holandského studia De Architekten Cie a představili výškový dům Pavillon The Circl nizozemské banky ABN Amro. V budově je tepelná izolace ze starých džín.

Kromě toho má kancelář Bánátiho a Hartviga svůj vlastní mentorský program, který staví na tom, že o získané poznatky se vždy podělí všichni. Sám Hartvig se učil od Pétera Reimholze a označuje ho za svého mentora. Reimholz je v Maďarsku známý svými přímočarými přestavbami a šetrným zacházením s materiálem. "WELL přesahuje architekturu.“ K tomuto celostnímu přístupu patří podle Hartviga společné sportovní akce, cílené akustické změny v běžném pracovním dni a dokonce i tepelný komfort. „Přetopená kancelář redukuje produktivitu práce o 6%, a příliš chladná kancelář snižuje výkon o 4%“, je uvedeno na facebookové stránce kanceláře. Jde mu „o kvalitu života lidí“. Štvou ho ti, kteří v této souvislosti „nechtějí pochopit aktuální situaci planety. “

Ágnes Székelyová, vedoucí týmu pro kampus v Kecskemétu, dodává, že „architektura musí nezbytně plnit svou funkci a k tomu se přidávají další aspekty, např. atmosféra a zdroje. “ Certifikát WELL chápe také spíš jako „návod na lepší budoucnost. “

Lajos Hartvig, šlachovitý a sympatický, mluví tiše a uvážlivě. Když nechce hned odpovědět, krátce se usměje. „Béla a já jsme se už znali několik let, než jsme společně založili architektonickou kancelář,“ vypravuje. Tehdy se vrátil z Frankfurtu zpět do Maďarska. „Chtěl jsem se naučit, jak perfektně organizovat kancelář, “ reaguje s humorem na otázku, proč po studiu architektury v Budapešti odešel pracovat právě do Německa.

Naučil se nejen organizovat chod kanceláře, ale také jak se dělá příjemně klidná architektura, která je technicky na úrovni. Kancelář Bánáti a Hartvig patřila už od roku 2010 k 35 nejvýznamnějším

architektonickým ateliérům Maďarska. V současnosti spolupracují na stavebních projektech ve své vlasti s takovými mezinárodními architektonickými ikonami, jako je například japonská kancelář SANAA. Co však Hartvig přesto v maďarské architektuře postrádá, označuje jako „transparentnost a otevřenost“ a nemyslí tím nezbytně jen velké prosklené fasády. Zatímco v budově bývalého Říšského sněmu je možné přihlížet výkonu demokracie a vládě se dívat pod prsty, vypadá to, že v jeho zemi taková architektura chybí. Inspiruje ho „architektura, která může působit i tímto směrem“. Možná právě proto je pro Lajose Hartviga kampus v Kecskemétu s automatickou lamelovou fasádou a otevřeným multifunkčním foyer tak důležitý. Podle záměru provozovatelů společnosti KEDO má být v Kecskemétu „kampus pro všechny“. Velká jsou navíc i očekávání týkající se technických a programátorských inovací. Burzovní vejce je nejlepší ukázkou naplnění těchto očekávání.

„Instalace vejce byla samozřejmě komplikovaná a také poněkud drahá záležitost,“ říká Laos Hartvig. „Objekt váží 88 tun a měl se volně vznášet v prostoru.“ Kladlo to nároky i na celkovou konstrukci budovy. Přesto se investory podařilo přesvědčit „Vždyť naším úkolem bylo, aby projekt byl maximálně orientovaný na budoucnost, originální a inovativní. “ Ideově vzato má tedy burzovní vejce ještě větší váhu. Architekti ho umístili jako kontrast k přísně osové struktuře budovy zajišťující prostorovou orientaci.

Vejce samotné je vyztuženo kotouči, které jsou současně podlahou dvou místností uvnitř. „Objevilo se víc nápadů, jak bychom mohli ocelovou konstrukci obložit,“ líčí Laos Hartvig. Nejdřív to měly být 3D díly z minerálního Corianu nebo z akrylového skla, podobně jako tomu bylo v případě Domu umění ve Štýrském Hradci. „To ale bylo vzhledem k poměrně malému povrchu vejce příliš drahé. “ S použitím produktu PREFA mohlo být nakonec vejce pokryto menšími segmenty, "aniž by se ztratil charakter povrchu, podoba skořápky,“ doplňuje Ágnes Székelyová, která měla tento detail projektu na starosti. Výhodou byly také „skryté“ vlastnosti materiálu. Zatímco nosná ocelová konstrukce váží jako 87 aut, obal ze svitkového plechu Prefalz jen asi jednu tunu. Váhový poměr skořápky a vnitřního obsahu tedy jako u opravdového vejce.

"Architekt musí investory informovat o vývojových trendech, i o těch, které se objeví možná až v budoucnosti,“ říká Lajos Hartvig. Podle něho lze očekávat nové výzvy především v bytové výstavbě, protože nemůžeme předpokládat, že v budoucnu budeme žít bez nebezpečí globálního rozšíření virů nebo nemocí. „Viry budou existovat dál a tomu musíme přizpůsobit architekturu, která musí pracovat spíše s distanci než s blízkostí,“ míní Hartvig. „V bytech budeme standardně projektovat prostor pro home office, což také změní trh s kancelářskými budovami. Těch už v budoucnosti tolik nebude.“

A zda je optimistou v tom, že se nám v budoucnu podaří vypořádat se změněnými podmínkami? Je si jistý, že to půjde, „i když právě teď nikdo neví, co bude.“ Technický rozvoj je prý momentálně velmi rychlý a všechny stavební systémy se změnily. Důležitá je podle jeho názoru kreativita a smysl pro udržitelnost. „We have to take care of our earth with architecture, because bad architecture can cause so much trouble, but good could save a lot“.

Informace k údajům v textu:

APP: 3D simulace kampusu KEDO

https://apkpure.com/kecskem%C3%A9t-campus/com.innobietech.kedocampusar

Info k textovému zdroji: pro potřeby PREFARENZEN jsme 15. 7. 2020 navštívili spolu s projektovou manažerkou Annou Tarnóyovou kampus KEDO v Kecskemétu a dne 16. 7. 2020 jsme o projektu hovořili s architektem Lajosem Hartvigem, architektkou Ágnes Székelyovou a klempířem Tomásem Ombódim.