Černá jako larvikit
Průmyslový mlýn, Larvik, Norsko
Použitý materiál: Fasádní panel FX.12 a PREFALZ v barvě P.10 černé
Před dvaceti lety se začalo v malém městě Larvik na jihu Norska s revitalizací obrovské průmyslové lokality. Její majitel Treschow-Fritzø hledal pro svůj záměr vhodné místní partnery a našel je v architektech studia PV arkitekter, klempíři Bjarne Linnerodovi a IT firmě ABAX. Od té doby stojí Larvik jednou nohou v budoucnosti. Pro obyvatele Larviku vznikla v areálu Fritzø Mølla nová pracovní místa a elegantní prostory, černá hliníková fasáda PREFA vytváří místní kolorit.
Stavební kultura v praxi
Černá jako kámen larvikit, jako lékořice, jako fjordy, jako hluboká voda a jako povrch PREFA fasádních panelů FX.12 s nepravidelnou strukturou nebo černého svitkového plechu Prefalz? V proměnlivém světle přímořského města Larvik vypadá čerň v každé denní době jinak. Když se stmívá, mohla by být barva použitá na fasádě bývalého průmyslového mlýna Fritzøe Mølla v Hammerdalenu uprostřed městečka Larvik třeba zlatohnědá, a krátce po východu slunce klidně i jalovcově modrá. Studio PV arkitekter, klempíř Bjarne Linnerod a investor Treschow-Fritzø areál již několik let společně revitalizují, aby městu dodali potřebný impuls a zajistili pro budoucnost pracovní místa. Vznikající koláž starého a nového je praktickou ukázkou stavební kultury oproštěné od teoretizování.
„Kdybych nezačal studovat práva, nikdy bych se nestal architektem.“ Kjetil Lønnebakke Tennebø je svým humorem sympatický. Po přerušeném studiu práv, která ho nudila, studoval v Trondheimu architekturu a vzpomíná, jak mu v prvním semestru strčili do ruky roli papíru a on měl kreslit. Lønnebakke Tennebø je společníkem studia PV arkitekter a pořád ještě hodně kreslí, ale u projektu Fritzøe Mølla byly pro něho podstatně důležitější jiné aspekty: „Jde o to, přiložit ruku k dílu, jde o stavění pro vlastní město a o dlouhodobě existující stavební kulturu.“
Fritzøe Mølla není žádná obyčejná budova, ale starý průmyslový areál z 16. a 19. století. Původně královský majetek dnes spravuje nejstarší firma Norska a je postupně rekonstruován. Studio PV arkitekter, pověřené přestavbou už v roce 1997, se záhy rozhodlo přestěhovat svou kancelář přímo sem, aby mohlo stavební proces efektivněji ovlivňovat. I Lønnebakke Tennebø dostal tehdy psací stůl v jedné už roky nevyužívané budově Fritzøe Mølla. „V areálu byla pouze naše kancelář a starý stříbrotepec. Denně jsme se dívali na prázdný prostor, jehož potenciál a problémy nás podněcovali ke kreativitě.“ Z omezené stavební rekonstrukce se postupně vyvinula myšlenka nového funkčního a ekonomického rozvoje území, které bylo pro Larvik z hlediska zaměstnanosti odjakživa důležité.
Stavění pro město
„Potřebovali jsme lidi s místními vazbami, kteří by převzali realizaci. Jako mezinárodní hvězda by člověk neměl žádnou šanci. “ Klempíř Linnerod, architekt Tennebø a investor Treschow-Fritzø jsou v této věci zajedno. Pár obyvatel Larviku nebylo stoprocentně přesvědčeno o prospěšnosti toho, co se děje na blízkém brownfieldu. Proto se o starém mlýně, který má z urbanistického hlediska i v budoucnosti nabízet ještě další volné prostory, mnoho mluvilo a ještě mluvit bude. Projekt je dokladem schopnosti města změnit se. ABAX, dynamická a mladá firma poskytující technické služby související s internetem věcí, přišla do Larviku právě kvůli Fritzøe Mølla. Firma se brzy svými nekonvenčními nápady zapojila do projektování a architekturu používá jako svůj vývěsní štít. Dnes v areálu pracuje víc lidí než kdykoliv předtím a Fritzøe Mølla se stala jedním z motorů rozvoje veřejného života Larviku.
Kontrasty jako cesta výstavby
Koncept výstavby a rozvoje areálu podle představ architektů se přímo odráží v podobě objektů a v použitém materiálu. Fasádní panely FX.12 a lineární fasáda se svitkovým plechem Prefalz jsou tak nositeli těchto představ, protože prezentují tradiční materiál ve formě rozvinutého technologického systému. Jako kapuce se na jižní straně mlýna přes staré cihlové zdi přetahuje nová fasáda. Jasným ohraničením, šikmým zářezem nové fasády, zvyšují architekti kontrast mezi starými a moderními částmi budovy. Skrze okna nové fasády zůstaly například viditelné historické cihlové zdi. „Vypadá to, jako by stará budova vystupovala z nové,“ říká Kletil Lønnebakke Tennebø. Historické stavební části mlýna měly zůstat svou formou čitelné a měly být s plným respektem postaveny do kontrastu s moderními přístavbami. Na severní straně je tento přístup ještě zřetelnější, protože místo jednoho kompaktního stavebního tělesa tu bylo doplněno více objektů. Byly obloženy tmavým fasádním plechem Prefalz. Vystupující stojaté drážky a linie jejich stínů táhnou pohled pozorovatele nahoru. Na rozdíl od fasádních panelů FX.12 není fasáda ze svitkového plechu Prefalz strukturovaná. Opět jeden kontrast, který posiluje celkový dojem architektonické koláže.
Spoluprací k důvěře
Klempíř Linnerod říká s přesvědčením: „Přestavba Fritzøe Mølla je mimořádná. “ Je to první budova, kterou člověk uvidí při odbočení z rychlostní komunikace vedoucí do Osla směrem na Larvik. Linnerod – muž něco přes padesát, opálený, sportovní boty a stálý úsměv – stojí ve své dílně, hale o velikosti 1.500 m2 vybavené těžkými stroji a řadami regálů s montážním příslušenstvím a střešními okapy.
Ohýbají se tu, zakulacují, vysekávají, děrují a falcují nejrůznější materiály. „Strojové zpracování a ruční práce se doplňují, protože ne všechno, co klempíř potřebuje udělat, se dá udělat strojově,“ vysvětluje Linnerod. Společně se svým bratrem už ve třetí generaci vede firmu Nilsen & Sønner. Sázejí na kvalitu a stabilní tým spolupracovníků, jejichž schopnosti mohou přesně odhadnout. Z podobných důvodů spolupracuje firma Nilsen & Sønner také často a ráda se stejnými architekty a zadavateli. „To jsou ty přednosti malého města,“ říká Bjarne Linnerod. Spoluprací vzniká dlouhodobě něco jako přátelství a důvěra. Podle Linneroda tak lze zdolat všechny nesnáze.
Sociální a technologická udržitelnost
Treschow-Fritzø, Kjetil Lønnebakke Tennebø a Nilsen & Sønner spolu už pracovali víckrát, než se pustili do mlýna. Nově se k nim připojil Thomas Nilsen z norské pobočky PREFA. Do projektu přinesl černé fasádní panely FX.12. Ty se k Norsku hodí nejen opticky, ale ve městě jako je Larvik, ležícím mezi hustým lesem a příkrými pobřežními útesy a žijícím už po staletí tak či onak z moře a přírody, boduje i udržitelný image hliníku. Že 80% aut, zakoupených letos v Norsku, jsou elektroauta, dokazuje, jak vážně bere Norsko vztah k přírodním zdrojům. V Norsku nelze životní prostředí a odpovědný přístup k němu jen tak jednoduše pominout. Naopak: V Larviku se lze architektonicky etablovat právě jen s inovacemi v duchu mnohovrstevné udržitelnosti.