Černá jako larvikit

Černá jako kámen larvikit, jako lékořice, jako fjordy, jako hluboká voda a jako povrch PREFA fasádních panelů FX.12 s nepravidelnou strukturou nebo černého svitkového plechu Prefalz? V proměnlivém světle přímořského města Larvik vypadá čerň v každé denní době jinak. Když se stmívá, mohla by být barva použitá na fasádě bývalého průmyslového mlýna Fritzøe Mølla v Hammerdalenu uprostřed městečka Larvik třeba zlatohnědá, a krátce po východu slunce klidně i jalovcově modrá. Studio PV arkitekter, klempíř Bjarne Linnerod a investor Treschow-Fritzø areál již několik let společně revitalizují, aby městu dodali potřebný impuls a zajistili pro budoucnost pracovní místa. Vznikající koláž starého a nového je praktickou ukázkou stavební kultury oproštěné od teoretizování.

„Kdybych nezačal studovat práva, nikdy bych se nestal architektem.“ Kjetil Lønnebakke Tennebø je svým humorem sympatický. Po přerušeném studiu práv, která ho nudila, studoval v Trondheimu architekturu a vzpomíná, jak mu v prvním semestru strčili do ruky roli papíru a on měl kreslit. Lønnebakke Tennebø je společníkem studia PV arkitekter a pořád ještě hodně kreslí, ale u projektu Fritzøe Mølla byly pro něho podstatně důležitější jiné aspekty: „Jde o to, přiložit ruku k dílu, jde o stavění pro vlastní město a o dlouhodobě existující stavební kulturu.“

Fritzøe Mølla není žádná obyčejná budova, ale starý průmyslový areál z 16. a 19. století. Původně královský majetek dnes spravuje nejstarší firma Norska a je postupně rekonstruován. Studio PV arkitekter, pověřené přestavbou už v roce 1997, se záhy rozhodlo přestěhovat svou kancelář přímo sem, aby mohlo stavební proces efektivněji ovlivňovat. I Lønnebakke Tennebø dostal tehdy psací stůl v jedné už roky nevyužívané budově Fritzøe Mølla. „V areálu byla pouze naše kancelář a starý stříbrotepec. Denně jsme se dívali na prázdný prostor, jehož potenciál a problémy nás podněcovali ke kreativitě.“ Z omezené stavební rekonstrukce se postupně vyvinula myšlenka nového funkčního a ekonomického rozvoje území, které bylo pro Larvik z hlediska zaměstnanosti odjakživa důležité.

Klempíř Linnerod říká s přesvědčením: „Přestavba Fritzøe Mølla je mimořádná. “ Je to první budova, kterou člověk uvidí při odbočení z rychlostní komunikace vedoucí do Osla směrem na Larvik. Linnerod – muž něco přes padesát, opálený, sportovní boty a stálý úsměv – stojí ve své dílně, hale o velikosti 1.500 m2 vybavené těžkými stroji a řadami regálů s montážním příslušenstvím a střešními okapy.

Ohýbají se tu, zakulacují, vysekávají, děrují a falcují nejrůznější materiály. „Strojové zpracování a ruční práce se doplňují, protože ne všechno, co klempíř potřebuje udělat, se dá udělat strojově,“ vysvětluje Linnerod. Společně se svým bratrem už ve třetí generaci vede firmu Nilsen & Sønner. Sázejí na kvalitu a stabilní tým spolupracovníků, jejichž schopnosti mohou přesně odhadnout. Z podobných důvodů spolupracuje firma Nilsen & Sønner také často a ráda se stejnými architekty a zadavateli. „To jsou ty přednosti malého města,“ říká Bjarne Linnerod. Spoluprací vzniká dlouhodobě něco jako přátelství a důvěra. Podle Linneroda tak lze zdolat všechny nesnáze.

Sociální a technologická udržitelnost

Treschow-Fritzø, Kjetil Lønnebakke Tennebø a Nilsen & Sønner spolu už pracovali víckrát, než se pustili do mlýna. Nově se k nim připojil Thomas Nilsen z norské pobočky PREFA. Do projektu přinesl černé fasádní panely FX.12. Ty se k Norsku hodí nejen opticky, ale ve městě jako je Larvik, ležícím mezi hustým lesem a příkrými pobřežními útesy a žijícím už po staletí tak či onak z moře a přírody, boduje i udržitelný image hliníku. Že 80% aut, zakoupených letos v Norsku, jsou elektroauta, dokazuje, jak vážně bere Norsko vztah k přírodním zdrojům. V Norsku nelze životní prostředí a odpovědný přístup k němu jen tak jednoduše pominout. Naopak: V Larviku se lze architektonicky etablovat právě jen s inovacemi v duchu mnohovrstevné udržitelnosti.