Dům ve svahu
s panoramatickým výhledem

Scénické výhledy a udržitelné využívání stavebních materiálů jako je hliník nejsou pro architekta Andrewa Simpsona z novozélandské kanceláře Gil-Plans Architecture ničím neobvyklým. Plánování extravagantního domu na okraji městečka Wānaka však ano. Esenciální v tomto projektu bylo myslet mimo zaběhnutý rámec a zohlednit v plánování úchvatné přírodní prostředí údolí Kanuka.

„Všechno to vlastně začalo jediným doporučením,“ říká nám Andrew Simpson v kanceláři Gil-Plans Architecture, která primárně staví obytné a malé komerční budovy po celém Novém Zélandu. Na stole před ním jsou náčrtky kompaktního a na 50 m² překvapivě malého domu ve Wellingtonu, který získal národní uznání v tisku. „Tento dům byl tak dobře přijat, že jsem byl z několika koutů doporučen staviteli, který hledal vhodného partnera pro plánování svého sofistikovaného domu ve Wānace,“ říká Simpson.

Novozélandské městečko Wānaka v oblasti Otago leží na jižním cípu stejnojmenného jezera a je obklopeno impozantním pohořím včetně Mount Aspiring s národním parkem, který je známý mezi turisty a milovníky lyžování. Jezero Wānaka s jedinou zlomenou vrbou, která z něj jakoby vyrostla se již dávno se stalo oblíbeným motivem Instagramu. Toto magické místo přitahuje pozornost mezinárodních cestovatelů. Krajina kolem Wānaka se v průběhu let odpovídajícím způsobem také vyvíjela z hlediska cestovního ruchu. „Mělo to důsledky pro stavební předpisy,“ říká Bruce Gibson, partner společnosti Architectural Envelopes, který řídil realizaci projektu Kanuka Valley, „které jsou stanoveny radou okresu Queenstown Lakes. Ve Wānace musela být dodržena velmi přísná pravidla, pokud jde o barevné schéma a odrazivost stavebních materiálů.“ Je tedy logické, že architekt Simpson chtěl vnější plášť ponechat v matném přírodním tónu. V paletě barev PREFALZ našel přesně to, co hledal.

Místem pro realizaci byla komplikovaná oblast svažující se od severu k jihu na okraji města nicméně s úchvatným výhledem na údolí Kanuka. Aby byl zaručen opravdu nejlepší výhled z domu na údolí, musel Simpson navrhnout budovu tak, aby byla postavena a včleněna do krajiny, nikoli na její smotný vrchol. Vybrané místo pro stavbu bylo orientováno na západ s cílem co nejlépe nasměrovat sluneční paprsky do objektu. "V Central Otago můžete najít balvany, které vypadají, jako by byly vhozeny do krajiny a ponechány tam." Je to podobný příběh jako s budovou ve tvaru písmene U, která jakoby přirozeně zapadla do krajiny. Zadní strana domu se tlačí do svahu, zatímco ve zbývajících směrech se vysunuje ve čtyřech úrovních. Podle Simpsona to podtrhuje „linearitu designu“, která je praktická i z pohledu funkce, protože budova poskytuje stín pro spodní patra a zabraňuje tak přehřívání. Díky nízké poloze budovy tak architekt dosáhl lepšího výhledu: město zcela mizí ze zorného pole, ve kterém zůstává jen ulice, jezero a horská krajina.

Pro klienta architekta Simpsona hrála udržitelnost důležitou roli. Stěny jsou vyrobeny z udržitelné udusané zeminy a podlahy a stropy jsou vyrobeny ze dřeva Rimu, které pochází z domů, které byly zbořeny po zemětřesení v Christchurch. Většinu nábytku si klient vyrobil sám, z jasanového, dubového a tisového dřeva pokáceného po vichřici. S touto filozofií je dobře kompatibilní i patinově šedý hliník, kterým si Simpson nechal pokrýt dřevěné jádro, protože je prakticky zcela znovu použitelný. Bez přebytků to vypadá, jako by byl materiál ostře přetažen přes okraje, a to díky bezchybnému zpracování Benem Portem a týmem Architectural Envelopes. „Architekti znají měď a zinek, ale tyto možnosti jsou často příliš drahé,“ říká ze zkušenosti Porte, bývalý člen Compagnons du Devoir et du Tour de France. „Když jsme dotázáni, co jiného bychom mohli nabídnout, často navrhujeme hliník. Ale mnoho lidí se musí nejprve seznámit s celým materiálovým spektrem.“ Když Andrew Simpson představil stavebníkovi materiál PREFA, byl přesvědčen: jeho měkkým povrchem, dlouhou životností a vizuální podobností se zinkem za relativně dostupnou cenu.